Krajinné a globální aspekty

Globální stav lesů:

Les – plocha o rozloze alespoň 0,5 ha na níž stromy dosahují výšky alespoň 5 m a kde koruny stromů v souvislém zápoji pokrývají přinejmenším 10 % této plochy (FAO, 2001).

Charakteristika světových lesů.

V roce 2000 pokrývaly lesy na naší planetě 38,7 milionů kilometrů čtverečních, což je téměř 30 % souše, na níž se nevyskytuje led. Polovinu lesů na Zemi představují tropické a subtropické lesy a zbývajících 50 % připadá na lesy mírného pásma (temperátní lesy) a boreální lesy (tajgu).

Tzv. přírodní lesy (složené z původních dřevin a nepěstované člověkem) tvoří stále ještě 95 % všech na zeměkouli rostoucích lesů! 3 % připadá na průmyslové monokultury (tvořené nanejvýš dvěma druhy dřevin) a 2 % na lesní monokultury pěstované pro jiné než průmyslové účely. 60 % všech lesních monokultur tvoří blahovičníky (Eucalyptus spp.) a borovice (Pinus spp.)

55 % všech lesů na Zemi se nachází v rozvojových zemích. Dvě třetiny všech světových lesů a pralesů najdeme jen v deseti státech (Brazílie, Indonésie, Demokratická republika Kongo, Peru, Indie, Mexiko, Kolumbie, Bolívie, Venezuela a Súdán). 78 % lesů mírného pásma a tajgy leží na území pouhých čtyř zemí (Ruská federace, Kanada, USA, Čína).

Tab.: Rozloha lesa a lesnatost v jednotlivých částech světa v r. 2000 (FAO, 2001)

Ochrana světových lesů.

            Dnes se nachází v chráněných územích asi 8 – 12 % lesa, rostoucího na Zemi. Tropické lesy jsou v chráněných územích zastoupeny lépe než lesy mírného pásu. Je to zřejmě v důsledku dlouhodobého odlesňování, k němuž dochází v mírném pásu Eurasie. Je však otázkou, nakolik chráněná území v rozvojových zemích plní svou funkci nebo existují jen na papíře. Podle WWF, IUCN a Světové banky, je v deseti rozvojových zemích, na jejichž území leží největší podíl z celkové rozlohy tropických pralesů, z dlouhodobého hlediska zabezpečeno pouze 1 % území, vyhlášených pro účely ochrany přírody, zatímco pětina z nich je ve větší či menší míře ohrožena.

Velkoplošný rozpad a ničení lesů.

            Velkoplošné ničení lesů stále pokračuje a postihuje zejména země v tropech. Jen v období 1990 – 2000 zde lidé ročně vykáceli, vypálili nebo zaplavili vodou 142 000 km² tamějších lesů: 70 % ploch, odlesněných v uplynulém desetiletí, bylo využito jako trvalá zemědělská půda. Dalších 10 000 km² je ročně přeměněno na lesní monokultury. V ostatních částech světa ubude každý rok „pouze“ 9000 km² lesní plochy, z nichž 4000 km² využívá zemědělství, těžební průmysl, doprava, vodní hospodářství či další odvětví.

Hrubý úbytek lesů v globálním měřítku činí tedy 161 000 km² za rok! Ve skutečnosti byl však v období 1990 – 2000 čistý roční úbytek více než 94 000 km². Rozdíl mezi hrubým a čistým úbytkem lesů tvoří nová výsadba. Lesnatost Evropy se např. v uplynulém desetiletí zvýšila v důsledku rozsáhlých zalesňovacích programů EU. Na našem kontinentu tak každoročně přibude asi 3000 km² zalesněné plochy. V budoucnosti však zřejmě dojde v tomto směru k dalším výrazným změnám. Čína chce např. zalesnit celkem 5 % plochy svého státu. Les se navíc samovolně rozšíří každý rok na plochách o rozloze 36 000 km². Bohužel dvě třetiny ploch, kam les přirozeně expanduje, leží mimo tropy.

            Co se týče rychlosti odlesňování, v Jižní Americe a tropické Asii se na přelomu tisíciletí nepatrně zpomalilo, ve Střední Americe zůstává úbytek lesů stejný a v tropické Africe se ničení lesů dokonce zvýšilo. Globálně řečeno: úbytek lesů na Zemi je a v nejbližší budoucnosti zůstane, znepokojivý.

            V posledních deseti letech se rozloha lesních monokultur každoročně zvýšila o 31 000 km². Asi polovina těchto druhově chudých lesů vznikla zalesněním nelesní půdy, druhou polovinu tvoří přírodní lesy přeměněné na monokultury. Nejvíce monokultur dnes najdeme v Asii (62 %). Tyto porosty pěstované na dřevní hmotu jsou omezené v některých mimoprodukčních funkcích a hlavně v udržování biologické rozmanitosti ve srovnání s lesy původními.

Situace v lesích mírného pásu a tajgy.

Více než polovinu těchto lesů můžeme považovat za původní, 41 % tvoří přírodě blízké porosty a zbylá 4 % připadají na monokultury. Jestliže ale vyloučíme Kanadu a Rusko s obrovskými plochami tajgy, situace se změní. Jen necelých 7 % zbývajících boreálních lesů lze označit za původní a nenarušené člověkem. Tajga má obrovský význam pro globální lesnatost planety, neboť zaujímá největší podíl na celkové rozloze původních lesů (asi 48 %) na Zemi. V mírném pásmu leží jen 3 % světových původních lesů. Z toho v Evropě dnes zůstalo méně než 1 % původních lesů většího rozsahu. Více jak polovina všech lesů Evropského kontinentu je navíc hodnocena jako poškozená, převážně v důsledku znečistění ovzduší (Plesník, 2002).

Vlastnictví světových lesů

            Podle oficiálních údajů vlastní a obhospodařují 77 % všech světových lesů vlády. Patří sem i velké plochy lesa spravované neoficiálně obcemi. Místní komunity a domorodé obyvatelstvo formálně vlastní 7 % veškerého území, které je na Zemi zalesněno, další 4 %  tohoto základního typu prostředí pro ně vyčlenily vlády příslušných území. Zbylých 12 % světových lesů patří soukromým vlastníkům a nestátním firmám.

Význam světových lesů.

            Lesní ekosystémy poskytují lidem nejen řadu hmotných stat­ků, ale i širokou škálu těžko nahraditelných služeb (tab. 2).

Produkční funkce:

Více než polovinu veškeré kulatiny, získané v roce 1999 ze světových lesů, tvořilo palivové dřevo: 90 % tohoto palivového dřeva spálí obyvatelé rozvojových zemí. Naopak 79 % globální produkce nepalivového dřeva spotřebuje pro nejrůznější účely průmysl hospodářsky vyspělých zemí.

Již dnes žije v lesích či v jejich blízkosti na 400 milionů obyvatel naši pla­nety, jejichž další existence závisí právě na tomto základním typu pro­středí.

Tab. 2: Základní statky a služby poskytované lesními ekosystémy

Metody těžby dřeva bývají v některých případech k životnímu prostředí značně nešetrné. V západní Africe těžaři na to, aby získali kubický metr dřeva, zničí další dva metry krychlové stro­mů! Určitým řešením, byť pouze z produkčního hlediska, zůstává výsadba monokultur z průmyslově ceněných druhů dřevin. Zatím se totiž zdá, že dřevozpracující průmysl je schop­ný zpracovat zvyšující se podíl dřevní hmoty, pocházející z monokultur a z většího druhového spektra dřevin.

Vliv mezinárodního obchodu na výskyt hospodářsky ceněných dřevin si ukažme na mahagonu. Tímto obchodním názvem označujeme červe­nohnědé dřevo stromů rodu Swietenia, zejména druhu Swietenia mac­rophylla. Tvrzení, že brazilský mahagon je skutečným „dřevěným zla­tem", není ani zdaleka nadnesené.

Obdobně jako u jiných komodit, pocházejících z volné přírody rozvojo­vých zemi, také cena mahagonu prochází od zdroje ke konečnému prodej­ci pozoruhodnou proměnou. Zatímco přímo na místě získá překupník celý mahagonový strom za nanejvýš 30 dolarů, na mezinárodním trhu prodá rozřezané dřevo ze stejného stromu za 3300 dolarů. Milovníci přepychu si pak u prestižních prodejců jako je britský Harrods mohou koupit jídelní stůl s 20 židlemi za 8850 dolarů. Přitom z jediného stromu dokáže šikov­ný truhlář vyrobit dvanáct, ale také patnáct obdobných stolů s veškerým příslušenstvím Podtrženo sečteno: za získ z prodeje nábytku, vyrobeného z jediného stromu, v amazonském pralese pořídíte neuvěřitelných 4275 mahagonových stromů!

Mahagonové stromy rostou v pralese spíše roztroušeně a nepříliš počet­ně. Na hektaru džungle najdeme nanejvýš jediný mahagonový strom. Dře­vařské firmy se v řadě případů vůbec neobtěžují s oficiálními vlastníky dřevěného bohatství, což jsou místní indiánské kmeny, jednat a žádané stromy jednoduše skácí. Díky neklesající poptávce a vysokému zisku, se jim vyplatí za pomocí buldozeru a další těžké techniky vybudovat kilo­metry silnice do té doby nedotčeným pralesem, a to všechno kvůli jedno­mu stromu s červenohnědým dřevem. Nejbližší pila, ať už legální či nele­gální, přitom bývá až 500 km daleko.

V říjnu 2001, bezprostředně poté, co mezinárodní organizace Greenpe­ace odhalila, že těžba mahagonu na státních pozemcích je založena na zfalšovaných údajích o výskytu mahagonových stromů, zakázala brazil­ská federální vláda jakoukoli těžbu, přepravu a obchod s tímto druhem dřeva, a to do té doby, než proběhne důkladné vyšetření celého případu. Rozlehlost území, všude přítomná korupce, malá nebo nulová vymahatel­nost práva, nejednotnost indiánských kmenů a především astronomické zisky z nepovoleného obchodu však dávají tušit, že půjde o dlouhodobou záležitost s krajně nejistým výsledkem.

Jednou z poměrně nadějných metod obhospodařování lesů, zejména v tropech, zůstává těžba s omezenými dopady na životní prostředí (Reduced Impact Logging, RIL). Zahrnuje celou škálu metod kácení lesů, citlivých k zbývajícím porostům, pro které je nezbytná mnohem menší infrastruktura než je obvyklé. Tento přístup rovněž podstatně snižuje nebezpečí vzniku les­ních požárů, omezuje erozi a napomáhá udržovat vodní režim v krajině. Je založen mj. na inventarizaci dřevin v daném úze­mí a na zásadě, že se kácí jen vzrostlé stromy. Viditelnou nevý­hodou RIL zůstává skutečnost, že za určitých podmínek bývá nákladnější než běžně provozované kácení lesů.

Lesy vs. biologická rozmanitost

        Pod pojmem lesní biologická rozmanitost obvykle chápeme proměnlivost organismů, žijících v lese a ekologických proce­sů, jejichž jsou součástí. Uvedený termín tedy zahrnuje úroveň genů jedinců, populací, druhů, ekosystémů a krajin. V sou­časnosti existuje hned celá řada metod. používaných v různém měřítku pro číselné vyjádření lesní biologické rozmanitosti (tab. 3). Zejména v zemích s tradičním lesním hospodářstvím se pro ohodnocení lesní biodiverzity používají nejrůznější indikátory.

Přestože při pokusu o vyčíslení globální biologické rozmani­tosti musíme pracovat i v

případě nejlépe poznané úrovně bio­diverzity druhů, se značnou nejistotou, jeden ze všeobecně uznávaných odhadů hovoří o tom, že původní lesy soustřeďují polovinu světové biologické rozmanitosti. Mezi dobře známé skutečnosti náleží fakt, že původní tropické lesy, zejména vlh­ké tropické pralesy, se vyznačují vysokou produktivitou na jed­notku plochy a mnohem vyšší druhovou bohatostí než jakýkoli jiný typ ekosystémů. Druhovou bohatost lesních ekosystémů ovlivňuje několik činitelů, působících zejména v regionálním a místním měřítku jako je dlouhodobý vývoj krajiny (kupř. zalednění), ekologický prostor dostupný pro vytváření nik, pro­duktivita lesa (závislá na podnebí, půdě a dostupné vodě), roz­sah lesního pokryvu, struktura a spojitost krajiny a vzájemné vazby mezi druhy.

Jestliže oblast, ve které se vyskytuje přinejmenším 1000 dru­hů planě rostoucích rostlin a současně zde najdeme alespoň 100 endemických druhů cévnatých rostlin, označíme v globál­ním pohledu jako centrum rostlinné rozmanitosti, zjistíme, že osm z každých deseti těchto center se nachází právě v lesích. Ostatně právě uvedené, magické číslo, platí pro četné další taxo­ny čí ekologické skupiny organismů: až 80 % jejích druhů osíd­luje rozmanité lesní biotopy. Ukazuje se rovněž. že počet ohro­žených druhů lesních organismů závisí na velikosti a kvalitě lesních biotopů, na časové a prostorové kontinuitě lesní krajiny a také na způsobech, kterými byl les v minulosti využíván.

Přestože se původní odhady o rychlosti vymírání druhů v tropických lesích v důsledku jejich velkoplošného ničení ukázaly jako nadhodnocené, zdá se, že přinejmenším v přípa­dě vyšších rostlin. hmyzu a obratlovců zmizí v tropickém dešt­ném pralese v příštích 25 letech 1-10 % těchto druhů. Hlavní přímou příčinou vymíráni (extinkce) lesních druhů zůstává rozpad a úbytek biotopů v důsledku již popsané přeměny půdy, invazní vetřelecké druhy a nadměrné využívání lesních zdrojů včetně těžby dřeva. Do roku 2010 se stane pro další existenci rostlinných a živočišných druhů nejen v lesích, ale i v jiném typu prostředí druhou nejvýznamnější hrozbou hned po rozpadu a úbytku stanovišť celosvětová změna podnebí.

Tab.3: Měřítka kvantifikace lesní biologické rozmanitosti

Lesy a změna podnebí

Lesy mají nezastupitelný význam v oběhu uhlíku v atmosféře. Nejenže jsou a budou ovlivněny změnou podnebí. ale také samy na tuto změnu působí: jejich obhospodařování nebo pokračující ničení tak může mít významný dopad na průběh globálního oteplování. Lesy se totiž vyznačují schopností pohlcovat při fotosyntéze ve velkém oxid uhličitý (CO₂) a do určité míry tak vlastně tlumit náhlé změny koncentrace tohoto po vodní páře nejdůležitějšího skleníkového plynu. Přitom původní lesy jsou z pohledu fixace uhlíku dvakrát účinnější než člověkem obhospodařované lesy.

Vzhledem ke své rozloze představuje největší suchozemský zásobník uhlíku tajga (26 % celkové suchozemské zásoby uhlíku). Tropické lesy se na uchování uhlíku na souši podílejí 20 %, zatímco na lesy mírného pásu připadá 7 % suchozemského uhlíku. Lesy tak dohromady obsahují více než polovinu celkového uhlíku, uchovávaného v suchozemské vegetací a v půdní organické hmotě. Není bez zajímavostí. že polovina veškerého uhlíku. .skladovaného" v lesních ekosystémech. se nachází v lesní půdě. I na tomto případě můžeme názorné demonstrovat nezastupitelný význam tajgy pro fungování biosféry. V boreálních lesích je 80-90 % uhlíku ulože­no v půdě, kdežto v tropických lesích bývá uvedený biogenní prvek rovnoměrně rozdělen mezi vegetaci a půd., Naopak tropické lesy jsou schopné uhlík ukládat až 5x rychleji než tajga.

Ačkoliv i v případě uvolňování uhlíku v důsledku odlesňová­ní (především vypalování lesů) musíme vystačit s odhady, zatí­ženými značnou mírou nejistoty, je zřejmé, že odstraňování les­ní biomasy přispívá podstatným způsobem k čistým emisím oxidu uhličitého v atmosféře. Během 80. a 90. let 20. století dosahovaly emise CO₂ 1,6-1.7 gigatun (miliard tun). Pokud se scénáře změny podnebí. vypracované Mezivládním panelem o změně podnebí (lntergovernmental Panel on Clímate Change. IPCC), skutečně vyplní, dopady této změny na lesy se budou v jednotlivých částech Země lišit. Nicméně uvedené důsledky klimatické změny zapůsobí bez rozdílu, kde k nim dojde, jak na rozšíření, tak na složení lesů.

Budoucnost světových lesů

Bez ohledu na určité zpomalení, k němuž došlo v uplynulém desetiletí alespoň v některých částech světa, představuje velko­plošné odlesňování závažnou hrozbu pro další fungování bio­sféry. Zachování rozumné plochy světových lesů do budoucna, vyžaduje jak

vyhlášení dostatečného počtu dobře řízených chráněných území s různým stupněm ochrany lesů, tak zave­dení udržitelného obhospodařování lesů mimo ně. Pokračovat by měly i k životnímu prostředí citlivé a společensky prospěšné programy na obnovu odlesněné či poškozené lesní krajiny. Vzhledem k očekávanému vývoji naší planety bychom měli chránit zejména původní lesy před znečišťováním prostředí a celosvětovým oteplováním tím, že omezíme vypouštění škod­livin do prostředí a o lesy budeme pečovat takovým způsobem, že zvýšíme jejich odolnost vůči změně podnebí. A konečně bychom se měli postarat o to, aby rozhodnutí, přijímaná v jiných resortech než je péče o životní prostředí nebo lesní hos­podářství, nevedla k velkoplošnému ničení lesních porostů.

Uvedený přístup pochopitelně vyžaduje určité hospodářské, politické a společenské změny. Jedním z nejdůležitějších předpo­kladů je zahrnutí požadavků ochrany a udržitelného využívání lesních ekosystémů do jiných resortů a odvětví, které na ně významně působí (zemědělství, územní plánování, průmysl, ener­getika, doprava a další). Přestože v celosvětovém nebo celoevrop­ském měřítku existuje řada organizací, programů a iniciativ, sna­žících se čelit ničení lesů na Zemi, další osud světových lesů závisí na přístupu jednotlivých zemí. Lidé obhospodařují lesy v místním měřítku a rozdílné zájmy některých skupin mohou být uspokoje­ny legislativou nebo různými formami vlastnictví a pronájmu. Mezinárodní aktivity mohou podporovat ochranu a udržitelné využívání lesních ekosystémů rozumnou regulací trhu, vytváře­ním příslušných kapacit, poskytováním nutných technologií pro lesní hospodářství, podporou inventarizací a plánování či rozšiřo­váním aktuálních a podložených informací.

Použitá literatura:

Plesník, J. (2002): Současný stav lesních ekosystémů na Zemi a perspektivy jejich vývoje. Ochrana přírody, 57, č. 9., str. 274 – 278.

FAO (2001): www.fao.org

www.globalforestwatch.org/english/index.htm